kirchov, -a/-u m.
krchov, -a/-u m.
pozd. též kerchov, -a/-u m.
ojed. kirkov, -a/-u m.
k střhn. kirchhof
Dolož. též jako vl. jm. místní a osobní
Sr. pohřeb
Autor: Kateřina Voleková, Petr Nejedlý, Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 5. 2024).
kirchov, kirkov v. krchov.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krchov, kirchov, kirkov, kerchov, -a, masc., kostelní nádvoří, hřbitov; ze stněm. kirchhof = der ummauerte Raum einer Kirche, střněm. kerchhof — Svatý Ščepán odtad na brzytow kyrchow s. Lucie přišel Pass. 398 (kyrchow připsáno nad řádkem později). Na břitově neb kyrkowye ROl. 98b. Světie kostely, oltáře, kerchowy ChelčSíť. 203a. Jest před tiem kostelem plac jako kerchow Lobk. 119b, plácek malý jako krchov t. 137b. — Do židovského krychowa Mart. 57a. — kirchovove ſana Prešp. 2238, kyrchowowe též Veleš.; krchow cimeterium BohFl. 683.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krchov, kirchov, kirkov, kerchov m. kostelní nádvoří; hřbitov
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kirchov m. (z něm.) = hřbitov
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.