kapička, -y, fem., demin. z kapicě. — Tu ť jest byl mnich… s svú kapiczku Tkadl. 37a. (Mnich) omyl jest svú kapiezku Otc. 32b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kapicě, -ě, kapička f. (demin. z „kápě“): malá kapuce
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kapička f. (zdrobnělé z
kapicě) =
malá kápě Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.