kalich, -a/-u m.
též kelich, -a/-u m.
k střhn. kelich, sr. lat. calix
1. kalich, číše, pohár
2. čeho úděl, poslání, náplň života
3. relig. koho (Páně) víno přijímané během mše; krev Páně
4. teol. přijímání pod obojí způsobou
5. kališnictví, utrakvismus
6. utrakvistická církev, praktikující přijímání podobojí
7. čí, koho úděl, osud
Autor: Marek Janosik-Bielski, Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
kalich, kelich, -a, -u, masc., Kelch; ze stněm. kelich, *kalich, a to z lat. calicem (vysl. kalikem), calix Kl. — kalich spasenie calicem ŽKlem. 115, 13; kalich calicem Ol. Ezech. 23, 31. kalich calix Prešp. 2205; — kelych calix BohFl. 830.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².