kakati, -aju, -á ipf.
sr. něm. kacken a lat. cacare
kálet, kakat, konat velkou potřebu
Ojed. doklad z HusVýkl
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 2. 7. 2025).
kakati, -aju, -áš, impftiv., kacken, cacare. — Pak-li mají potřebu otec a mátě a jsú staří, tehdy máme jim slúžiti…, jest-li potřebie i kakat nosiec HusE. 1, 140.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².