kašlati, -ľu, -ľe ipf.
sr. kašel
1. jak kašlat, zvl. odkašlávat n. vykašlávat (při nemoci)
2. kašlat, mít kašel
3. čím (krví) kašlat, vykašlávat něco
Sr. otchŕkati
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 16. 6. 2024).
![zpět na první heslo](obrazky/page_white_get.png)
kašlati, -ľu, -ľeš, impftiv., husten. — Ižádný ani pline ani kaſſlie (sic) Otc. 321a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
![zpět na první heslo](obrazky/page_white_get.png)