kašel, -le m.
sr. kašlati
kašel, prudké vyrážení vzduchu z plic způsobené podrážděním, popř. nemocí dýchacího ústrojí
Sr. kašlánie
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 24. 5. 2024).
kašel, -šle, masc., Husten; stsl. kašьlь tussis. — kaſſel tussis MVerb., Prešp. 1579, BohFl.441, Nom. 67b, RostlF. 14a; kasel *conda Rozk. 2645. Přestane ť kaſſel Chir. 151b; suchému káſſli Háj. herb. 115b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².