křovie, -ie n.
též křěvie, -ie n.
k keř
1. křoví, křovina, shluk keřů; křovinatý porost
2. keře, zvl. vyskytující se ve větším množství
Dolož. též jako vl. jm. místní (též dial. Křové). Sr. húščě, róždie, roščie
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
křovie, křěvie, -ie, neutr., křoví, Strauch, Gesträuch. — Nebieše kto hromad bořě ani krzowye kto kopajě AlxV. 2255. Na jeruzalemských vinnicéch viděl sem krziewie vinné divnějšé, nežli v těchto zemiech jest KabK. 18b; krzowie jest pěkně řady sázené t. 19a. Miesto… krzyewym poroste in vepres Pror. Isa. 7, 23; krzyewye bodlivé vepres t. Isa. 7, 24; w krzyewy se ukryl Pulk. 79a. — kreue frutecta Greg.; mezi kreuim inter frutecta tamt.; — krzowie carecta RVodň. 46d.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
křovie, křěvie, -ie n. křoví
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
Křovie v. křovie
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).