křivomluv, -a m.
k křivý a mluviti
bibl. zpodst. kdo mluví křivě, nepravdivě, utrhačně, pomlouvač, utrhač ap.
Dolož. zřídka v mamotrektech. Sr. křivdomluvný
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 27. 6. 2025).
křivomluv, -a, masc., kdo křivě mluví, Verleumder. — krzywomluw falsiloquus MamV. — Srov. křivomluvný.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².