křiviti, -v́u, -ví ipf.
k křivý
1. co, čím křivit, ohýbat, činit „křivým“ 1; (hlavu) sklánět
2. koho, co skrzě co v čem (hněvu) kazit, odchylovat od náležitého, svádět z pravé cesty; též relig.
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
křiviti, -v́u, -víš, impftiv., krümmen. — (Dřěvo) krzywene Vít. 19b. Pláčem aže ústa krzywye (part., Anselmus) AnsW. 3a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².