křivdomluvný adj.
k křivda a mluviti
bibl. zpodst. kdo mluví křivě, nepravdivě, utrhačně, kdo se svou řečí dopuští křivdy vůči někomu, pomlouvač, utrhač ap.
Sr. křivdář, křivomluv, křivomluvný, křivomlúvcě, lež m., lhář
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 27. 6. 2025).
křivdomluvný, adj., mluvící křivdu, nepravdu, lügnerisch. — Povstává krziwdomluwny proti tváři mé falsiloquus Pr. Job. 16, 9. Srov. křivomluvný.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
křivdomluvný, křivomluvný adj. lživý, lhářský, prolhaný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.