křivditi, -źu, -dí ipf.
k křivda
1. mluvit nepravdu („křivdu“ 1), zvl. lhát
2. co (sdělení ap.) překrucovat, nesprávně zprostředkovávat n. vykládat
3. nad kým poškozovat někoho, dopouštět se vůči někomu „křivdy“ 2
Sr. lháti, hýřiti
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
křivditi, -zu, -díš, impftiv., křivdu (nepravdu) mluviti, křivdu (nepravost) činiti, lügen, Unrecht zufügen. — Prostě křivdíš (t. nepravdu mluvíš) Hil. Jg.; křivditi fallere Vel. Jg. — Proč nade mnú hýříš totiž křivdíš Pass. tišť. Jg. Srov. hýřiti.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
křivditi, -z’u, -díš ned. mluvit nepravdu, lhát; páchat, křivdu, křivdit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.