křivdář, -ě m.
k křivda
kdo se dopouští „křivdy“, zvl. křivý svědek
Jen u Klareta v kapitole De rebus ecclesiasticis za řec.-lat. (?) pseustis, sr. DiefGlos 470: pseustus, -stes falscher zeug. Sr. křivdomluvný, křivosúdcě, lež m., lhář
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 28. 6. 2025).
křivdář, -ě, masc., lhář, podvodník, Lügner, Betrüger. — krzywdarz pseustes Rozk. 3396. O zjevném křiwdáři Ezop. 31b, v textě něm.: Trüger. Častokrát křivdáři …skrze lest a křivý jazyk nevěrně lidem činí t. 46b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².