|
|
|
křest, krsta/krstu, křsta/křstu, křta/křtu, pozd. též křesta/křestu m. sr. krstíti křest, obřadné očištění člověka od hříchů (smytí hříchů, zvl. obřadným ponořením do vody, politím n. pokropením vodou), zvl. chápané jako obřad začlenění do křesťanského náboženského společenství; synekd. křesťanská víra; „křest (svatý) přijeti“ ap. ot koho nechat se pokřtít někým Sr. pokřščenie, okrščenie, obmytie, obřěz, očiščenie Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024). 
křest, krsta (jednoslab.), křsta, křta, -u, masc., Taufe; z *krьstъ. Někdy s -i- za -ь-, křist-, nebo s -ir- za samohl. -r-, kirst-. — (Pohané) přišli by k takéj přípřětě, jakž by sě krzta přichopiece byli svých modl odstúpiece t. j krsta AlxB. 6, 21. Jakž brzo by po stole, prosi krzyſta Bořivoj DalC. 23. Boleslav krzeſt svému synu zamysli t. 30. K tomu jej (král český uherského) připudi, že musi krzeſt přijieti t. 51. V tu dobu v Uhřiech kirſta mnoho bieše tamt. K tomu pánu na kṙſtu si sě přikázal HusPost. 159b. — Svatý krsezzt svD. 61, t. 67; krſeſt svatý ŽKlem. 139a; z svatého krſtu Pass. 388, t. 404, t. 469; svatým krzſtem Štít. uč. 17b. (Podle Jir. mor. je prý v EvOl. fem.: křest svatú, zajisté omylem.) Beze krzſtu Štít. uč. 115a; přede krzſtem t. 114b; ze krzſtu Alb. 38b; po krzſtu ZrcB. 1a; na krztie Otc. 24b; krztem Modl. 15b. kreſt (sic) baptismus Koř. Mat. 21, 25, t. Luk. 3, 3; krzeſt též Prešp. 2306; krzeſt Pass. 279, t. 282. — krzyeſt caracter HusKázC. 60a, nějaký omyl. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
křest, krsta (jednoslab.), křsta, křta, -u m. křest Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|