křída, -y f.
křieda, -y f.
sr. něm. Kreide
1. kámen n. nerost (velmi) světlé barvy, opuka, sádrovec
2. kus „křídy“ užívaný ke psaní
3. jemný světlý prášek získaný rozemletím, n. rozdrcením „křídy“ 1
K 1: v KlarBohO 948 omylem v podobě kreta. Sr. galaktid, kalštejn, vápen
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.22, citován stav ze dne 24. 3. 2023).
křída, -y, fem., Kreide; z němč.: stněm. krîde, krîda, a to z lat. creta, zemina z ostrova Kréty. — Lžíce čisté krziedy Chir. 37b. — krzida crida Prešp. 2518; karzida (sic) gypsum SlovKlem. 51a. — Sr. křéda.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².