|
|
|
kľuditi, -źu, -dí ipf. k kľud 1. uklízet, dělat pořádek odstraněním n. přemístěním věcí; též fig. 2. po kom uklízet, uvádět něco do pořádku 3. co z čeho (obilí z pole) ap. sklízet 4. co (pole) sklízet z pole úrodu 5. co (zemi, zahradu ap.) vzdělávat, kultivovat n. zúrodňovat 6. co (hádku, svádu ap.) uklidňovat, rovnat 7. do čeho kálet, vykonávat potřebu Sr. kľuditi sě, kľúzěti, skľuzovati Autor: Michal Hořejší Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 20. 6. 2025). 
kľuditi, -zu, -díš, impftiv., kliditi, in Ruhe, in Ordnung bringen, bereiten. — Lidé blázniví trhají město, ale múdří klidyee avertunt furorem Ol. Prov. 29, 8, kľuditi, pořádati, tišiti. — Ješto nám cestu klydie k spasení præparant Otc. 220b, kľuditi, připravovati. — Zahradníci oříc, kopajíc, branami drhnúc, plevúc nepřěstanú klydyecz zahradu Štít. ř. 189a, kľuditi zahradu, rolí, zemi…, připravovati, vzdělavati. Zahradníci… oří zahradu a klydije t. 188b. (Člověk) má své svědomie klydyty jako zahradu tamt. Sedlák rolí klydy BrigF. 38a. Ktož klidi svú rolí, syt bude chleba…; rolí, nebude-li kliżena a dobrými semeny posěta, porodí bylinu ŠtítOp. 25b; ktož klidi svú rolí ŠtítMus. 61a; rolé, nebude-li klizena tamt. Kak jest pilen oráč rolé…, tu ji klidí…, tu ji pleve ŠtítMus. 27a. Ten drahý chléb jest i těch…, ješto klidie rolí boží t. 158b. Séci trávu a rolí kliditi ChirB. 33a. Jedni zemi klidie, druzí stojiec dělají svá řemesla, třetí sediec Šach. 306a. Piešek ty miení, ješto zemi klidie tamt. Země kak má klyzena býti BrigF. 30b. Já ť pořád z domu klidim (t. sirotčí poručník, z domu sirotků), což tu prodajného vidím NRada 763, kľuditi, uklízeti. — (Lékař) mi dal, abych krví klidil, až málo ne do smrti Ezop. 175a, kliditi (o tělesné potřebě). — klyzeno jest sěno collecta sunt foena Ol. Prov. 27, 25, kľuditi, sklízeti. — Řka (Alexander Dariovi, po poslech); Poslal s’ mi máku mieru a pravě to…, že tolikéž jmáš svých lidí; však o tobě zle sě klydy: ač jich s tobu jest přěmnoho, což jest obak do toho, kdaž jsú měkci vniž mák zralý? AlxV. 1089, kľudí sě = pracuje se, jedná se nějak o kom. Král uslyšav řěč svých liudí uzřě, že sě zle o ňem klyudy, nic sě tiem neustrašě, »co sú«, vece, »řeči vašě« atd. AlxV. 2637, vida, (ž’ sě) o ňem zle kludy AlxH. 10, 41. — Črtie (křičeli) »Nás Maria v nosy klekce, nám ť sě nepodobně klydy!« Hod. 88a, kľudí sě = děje se nějak komu. Obvesel ny smutné lidi, nebo ť sě nám smutně klydy Hrob. 137b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kľuditi, kliditi, -z’u, -díš ned. tišit, pořádat, uklidňovat; kľuditi svádu urovnávat spor; odklizovat, sklízet; vzdělávat zemi, upravovat, připravovat; — kľudí sě nám děje, daří se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kľuditi, kliditi nedok. = jednati, upravovati; — kľudí sě o někom = děje se s někým Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|