|
|
|
chór, -a/-u m. kór, -a/-u m. k lat. chorus 1. koho (duchovních) chór, sbor shromážděný ke zpěvu n. modlitbě 2. koho, jaký (andělský) zvl. v pl., eccl. kůry andělské, hierarchicky uspořádaná společenství andělů 3. koho (mučedníků, panen ap.), jaký (apoštolský) soubor osob spojených nějakým (výjimečně kladným) znakem; soubor všech duší vzatých na nebesa 4. jaký, čeho (konkrétního kostela) chór, presbytář, kněžiště, místo v přední části kostela, kde se shromažďují duchovní k modlitbám 5. sbor kanovníků, kapitula Sr. pořád 7 Autor: Milada Homolková, Jana Zdeňková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024). 
kór v. chór Autor: Jana Zdeňková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
kór, -a, -u, masc., kůr, Chor; z lat. chorus. — Chvalte jeho u bubně i w korzie in tympano et choro ŽWittb. 150, 4, v bubně a w korze ŽPod. tamt., na bubně i na kóře Kladr. tamt. (Svatý Prokop) slúži mši u vyšehrazském korzie Hrad. 3a. — Kak se stavové lidští připodobnávají k andělským kuorom Štít. uč. 64b. Buoh… rozdělil ve tři řády sbor andělský… a z těch každý řád ješťe se trojí ve tři kuory, a tak jest všech korow devět t. 65a. Z toho kuoru t. 81a, třetieho koru t. 81b. Devět pořadóv totiž devět korow andělských SekvE. 15a. Nade všě kory andělské ML. 27b. — Jest čistý veliký kostel a sú v ňem w kuoru stolice Lobk. 17a. Ale již jest zbořen (kostel), jedne kuor ješťe stojí tamt. 82b. — kor chorus ŽWittb. 260a; kuor chorus Prešp. 2199; do kura Comest. 75b. — Lat. chorus a podle toho i č. kór vykládáno také za hudební nástroj, prý na způsob dud atd., v. BrandlGloss. s. v. kozicě a Zíbrt Tan. 33; neprávem: v lat. výraze in choro (v žalmě 149, 3 a 150, 4), na němž se výklad tento zakládá, je chorus = kolový tanec, ř. χορός, Reigen (Mlčoch). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kór m. chór: v kóřě ve sboru; kůr Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kór m. (z lat.) = sbor Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|