kázniti, -ňu, -ní ipf.
k kázn
1. chovat se řádně, zachovávat „kázn“ 2
2. koho trestat
K 2: jen SlovKlem
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 20. 6. 2025).
kázniti, -žňu, -zníš, impftiv., kázaně si počínati, si vésti, züchtig, sittlich sein. — Která žena (z) založenie kazny, téj netřěba časté bázni AlxV. 77. — Srov. nekázniti.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kázniti, -žňu, -zníš ned. počínat si ukázněně, řádně, mravně si vést
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kázniti nedok. = kázaně, způsobně, řádně, počestně si vésti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.