káti sě, kaju, kaje ipf.
1. čeho, z čeho, za co, ot čeho (hříchu ap.) kát se, konat pokání za něco, litovat spáchání něčeho s odčiněním a odhodláním polepšit se
2. bibl. (o Bohu) želet, litovat někoho n. něčeho, mít lítost nad něčím n. někým
K 2: dolož. v některých žaltářích jako překlad lat. neosobního slovesného výrazu poenitet eum
Sr. žěleti
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
káti sě, kaju sě, kaješ sě, impftiv., Busse tun, bereuen; stsl. kajati sę poenitere, z koř. ta-, který je v kaznь poena atd. — kay sě poenitentiam age Lit. Skutk. 8, 22. Již-li sě kageſs? Hug. 166. — Ač sě toho kati nechceš Hrad. 113b, káti sě čeho. Věrně sě hřiechóv kati Hrad. 123a. Kayte sě hřiechóv Pass. 280. Snažně sě hřiechóv kati NRada 2020. By… slúžil bohu neb kaal sě hřiechu ŠtítBud. 153. Budu sě kaati hřiechóv Štít. ř. 169b. Kto sě některých hřiechóv kage Kruml. 173b. Netolik sě dopustilého nekagem, ale i viece přičíniemy, jehož by sě bylo kaaty Štít. ř. 232b. kati sě svého popeščenie Túl. 92b. — Israhel kagieſſe sě pro zbitie egit poenitentiam Ol. Súdc. 21, 15, káti sě pro čso. — Přisáhl hospodin i nebude sě katy et non poenitebit eum ŽWittb. 109, 4, nebude sě kati toho ŽKap. tamt. (překl. neumělý). — kagiczi poenitens Prešp. 1154; kagyczy člověk Hod. 49b; všěch caiucih Kunh. 146b, slzy kagijczijch Štít. ř. 169b; bóh kagiucich Deus Israel ŽKlem. 67, 36; v. kajúcí; — aby se kaal Štít. uč. 19b; protož se kejte Pam. 3, 168.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².