kán, -a m.
kám, -a, též indecl. m.
chán, -a m.
chán, tatarský, mongolský panovník, náčelník ap.
K motivaci sr. strus. kanъ. – Dolož. též jako vl. jm. osobní Chán a adj. poses. chámóv, kámóv. Sr. kanis, katajský
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
kám, kán, -a, masc., panovník (tatarský): Kublaj… veliký kaam Mill. 6a, velikého kaam t. 30a, velikému kaam tamt.; velikému kaamowy t. 34b; k velikému kaanowy t. 46b; všichni velicí kaamowe 48b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kám, kán m. chán, tatarský panovník
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kám, kán m. = panovník (tatarský), chán
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
kán m. = chán, v. kám
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.