jěšutenstvie, -ie n.
k jěšutný
1. pošetilost, nerozumnost, zpozdilost
2. marnost, prázdnost, neužitečnost, zbytečnost
3. marnivost (?)
4. hanebnost, hanebné, mrzké počínání
Dolož. též jěštitenstvie (AlbRájA 10a – v. StčS s. v. obchoditi sě 2)
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
jěšutenstvie, -ie, neutr., marnost, Eitelkeit. — Otvrať oči moji, ať neuzřie gieſſyutenſtwie vanitatem ŽWittb. 118, 37; aby přělstili geſſitenſtwie ut decipiant ipsi de vanitate in idipsum t. 61, 10 (přeložení nevhodné), w geſſytenſtwy v témže ŽPod. tamt. Rozdráždili (sú mě) v svém geſſytenſtwy in vanitatibus suis Mus. Deut. 32, 21. (Hněvajíce boha) svým geſſytenſtwym in vanitatibus suis Lit. 3. Reg. 16, 13, Br. tamt.: marnostmi svými. Když jej svatý Amator z toho gyeſſitenſtwie tresktal Pass. 384. Druhý diábel žalováše a řka: Já ť sem gyeſſytenſtwie, jímžto s’ ty hřiechem rozličně hřěšil t. 397. — Ostaň toho geſſytenſtwie ab his flagitiis Otc. 127b (překlad neshodný).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jěšut, -i f., jěšutenstvie, -ie n. nicota, nicotnost, marnost, marnivost
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jěšutenstvie, ješitenstvie n. = marnost
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.