junošicě, -ě m.
k junošě
Sr. panošicě
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
junošicě, jinošicě, -ě, masc., demin. z junošě. — yunoſſyczie adolescentulus ŽWittb. 67, 28 a 118, 141, gynoẛicie ŽGlossKlem. 67, 28, ginoẛicie t. 118, 141; yunoſſyczie adolescentior ŽWittb. 118, 9, ginoẛicie ŽGlossKlem. tamt. Jeden gynoſſycze ML. 55b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
junošicě, jinošicě, -ě m. (demin. z junošě) mladíček
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
junošicě, jinošice m. (zdrobnělé z
junošě) =
jinošík Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.