juh, -a/-u m.
Sr. rozjuženie, rozjužie
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024).
juh, -a, -u, masc., jih, jihnutí, tání, Südwind, Auftauung; stsl. jugъ auster, meridies. — iuh, Favonius ventus, qui graece zephyrus vocatur MVerb.; nimbus tichý déšč, gyh dissolumen, pluvia déšč Prešp. 127; gych dissolumen Rozk. 225; gyh refrigerium Vít. 91a. Nebyla voda veliká, protože jih náhlý nebyl Let. 211. — Srov. dial. (mor.): juh = odměk v zimě, tání BartD. 1, 220.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².