|
|
|
jietrocěl, -a/-u m. dolož. jen jitrocěl, -a/-u m. též jitrociel, -a/-u m. sr. stsl. jędro a cěliti(?) léčivá rostlina užívaná k zacelování ran, jitrocel veliký jietrocěl, věčší jietrocěl bot. jitrocel větší menší jietrocěl bot. jitrocel kopinatý, „kopíce“, „kopíčko“ Etymologie slova je nejasná (spojováno též s lexémy játry n. jietřiti). J. V. Mareš (Cyrilometodějská tradice a slavistika, 2000, s. 589–590) a V. Machek (Etym. slov.² s. v. jitrocel) předpokládají k r. 1300 podobu jietrocěl, která však není v stč. materiálu doložena. Sr. cělník, ranocěl, skorocěl, vegerejch Autor: Martina Jamborová, Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025). 
jitrocěl v. jietrocěl Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
jitrocěl, jitrociel, -e, a také -a, -u, masc., jitrocel, Wegerich; vlastně jietro-, srov. jietřiti. — gytrocziel plantago Prešp. 722; gytroczyel plantago BohFl. (111), RostlD. 80b, t. 91a, LékB. 124a; gitrocziel plantago MamA. 15a, MamVíd., RostlB. 145b, RVodň. 264b; gytroczyl plantago BohFl. 316, gitrocil též SlovA., gytroczel též Nom. 65b, gitrotrczel (sic) RostlF. 12a; — gytroczyel *arnoglossa LékB. 107a, gitroczyl též RostlF. 10b, gitrocziel *aruglossa RostlB. 145a; — gytrocziel chlupatý plantago maior Synon.; dlúhý gitrocziel agnina herba tamt. — Gitrocél Háj. herb. 122a, t. 123b, gitrocýl t. 34a, t. 56a a j.; čtvrtci gitrocéle t. 280a; k gitroczylu Comest. 74b, k gitrocýlu Háj. herb. 48a, k gitroceli t. 123b, t. 124a a j., k vodnému gitrocéli t. 162a; gitrocélem t. 123b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|