jistvicě, -ě f.
dolož. též jisticě, -ě f.
nádoba na nápoje, pohár, číše, popř. miska
Dolož. též čisticě, jisčicě, uščicě. K možné motivaci sr. Machek, Etym. slov.² s. v.
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
jistvicě, jisticě, -ě, fem., nádoba picí, číše, Trinkschale, Becher. — Potom počě kněz Oldřich mluviti a řka; Chce mi sě píti…! Svatý Prokop (odpověděl): Jiného ť pitie nejmám, než tuto vodu, jižto piem sám. Vzem giſticzy, srdcem vzdechna, svú rukú vodu požehna, podav knězi píti káza Hrad. 7a. giſticze patera Prešp. 1946, gyſtyczye též Rozk. 2941, gistycze Veleš.; giſtwice cyathus MamV. — Daj mu jiesti (nemocnému) kuřence vařené a vodu píti z gitrzycze (sic), maso kozelčé etc. Sal. 277, trvám omylem m. z jistvice.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jisticě, jistvicě, -ě f. nádoba k pití, číše
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jist(v)icě, jisticě, jistvicě f. = nádoba k pití, číše
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.