jietrocěl, -a/-u m.
dolož. jen jitrocěl, -a/-u m.
též jitrociel, -a/-u m.
sr. stsl. jędro a cěliti(?)
léčivá rostlina užívaná k zacelování ran, jitrocel
veliký jietrocěl, věčší jietrocěl bot. jitrocel větší
menší jietrocěl bot. jitrocel kopinatý, „kopíce“, „kopíčko“
Etymologie slova je nejasná (spojováno též s lexémy játry n. jietřiti). J. V. Mareš (Cyrilometodějská tradice a slavistika, 2000, s. 589–590) a V. Machek (Etym. slov.² s. v. jitrocel) předpokládají k r. 1300 podobu jietrocěl, která však není v stč. materiálu doložena. Sr. cělník, ranocěl, skorocěl, vegerejch
Autor: Martina Jamborová, Kateřina Voleková