jemný adj.
k jieti
1. (o vosku) jemný, hladký, neobsahující větší částečky
2. (o cti, chvále ap.) milý, příjemný
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
jemný, adj., jímající, jímavý, příjemný, ergreifend, angenehm; z jьmьnъ, koř. jem- capere. — Kotva jemnými a držemnými rohy zastavila lodí dente tenaci HrubPetr. Jg. (Kostus) králováše w gemenney (sic) chvále Kat. v. 34 (m. v jemnéj; výklad, že by tu bylo mylně psané gemen- m. jmen-, je nesprávný); věčné chvály gemne Rúd. 8a, (čstí) gemnu t. 3b. Srov. nejemný. — Zpodstatnělé neutrum jemné plat za jetí, Arrestgeld: gemne apprehensivum, škodné nocivum, comprehensivum pochopné Prešp. 2170; gemne apprehensivum Vocab. 175a. Rychtář dostane stavného, jemného, pomocného atd. List. XV. stol. Jg.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jemný adj. jímavý, příjemný, milý: králováše v jemnej chvále s chvalnou pověstí
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jemný adj. = jímavý, příjemný; jemná chvála = znamenitá chvála
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.