jejin, -a, -o, dial. adj. posses. = její; utvořeno z gen. její, stč. jejie, ze snahy, aby přívlastek byl tvaru adjektivního, a podle possess. -in: sestřin, matčin atd. — Jest tomu šest let, jakž otec jejin umřel Nauč. Brněnská, ze skl. XV. stol. (Tkáč, Kott VI s. v.); Maruše žaluje, že by bratr jejin pobral statek t.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
