jednom adv.
k jeden
1. jen(om), pouze („jediné“ 1)
2. jen(om), pouze, leda („jediné“ 2)
Sr. jedném
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
jednom, jednem, adv., jenom, nur; oboje z doby pozdější, utvořeno z jedno, jedne, v. t. — Avšak sta gednem dva vešla v slíbenú zemi Orl. 48b. To gednom napsati sem kázal, což sem viděl Kab. (tišť.); neb sme do kostela (arabského) jíti nesměli, v kostele jak jest, to jsme gednom dveřmi viděli tamt. (Druhá strana, před soudem) nic nemluvila, gednom nastupoval na to Šponar, že atd. Žerot. sp. I, 1, 260. Netřeba nám, jednom holi Pam. 3, 85; jednom prosíme o pokoj t. 80; jednom vy mi cele věřte t. 106. (Král psal, že opatří bouři), »jednom aby také duchovní dobré příklady na sobě ukazovali« WintCírk. 1, 124 z r. 1558. Již jednom aby vypořádáni byli ČernZuz. 313; jednom k nim dohlížejte t. 312. Neměl jsem jednom všeho 9 osob ŠternHol. 160 (str. 127).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jednom, jednem adv. jenom
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jednom, jednem adv. = jenom
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.