jednaký adj.
k jeden, jednak
1. stejný, stejnorodý, týž
2. teol. (o Bohu) jediný, jedinečný, jsoucí jedné podstaty
3. gram. (o čísle) jednotný
Sr. jednaboký
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
jednaký, adj. z jeden. — Jednostejný, stejný, gleichartig, gleich: ač kdy chudoba (tobě) uškodí, trp mile chudobu takú, měj strast pokorně gyednaku Vít. 64a, za lat.: paupertatis onus patienter ferre memento; nelze ť sě smrti ostřieci, każdý pil litkup gyednaky, má ť umřieti všelikaký t. 82a; člověk iednake mysli unanimis ŽKlem. 54, 14; aby mohl poznati letoru gednaku, prostě, točíš samú pravokrevnú aneb samú pěnohorkú ChirB. 30a, aby mohl poznati letoru gednaboku (sic, m. jednakú) Lék. 176b. — Tiehněvě oba za gednako, vše po najú vóľú bude Mast. 109, táhnúti za jednako, nč. za jeden provaz. — Jednoduchý, jednotlivý, einfach, einzeln: o deus simplex ó bože gednaky! HymnA. 80b a HymnB. 50b; simplici gednakemu HymnA. 96a, giednakemu HymnB. 59b; gednaky singularis SlovKlem. 1a; — dicant singuli rcěte gednaczi SekvE. 18b (překlad neumělý). — Srov. nejednaký.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jednaký adj. jednaký, stejný; táhnúti za jednako za jeden provaz
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.