jedl, -a/-u m., n. -i f.
jedla, -y f.
jedle, -e f.
jedle, strom s jehličím rozloženým na plocho
Dolož. též jako vl. jm. místní. – Ojed. za lat. mirica (sr. borovice merica KlarGlosA 665 a DiefGlos a DiefNovGlos s. v. merica )
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024).
jedl, -i, fem., jedle, Tanne; stsl. elь populus alba. — Miesto ostružiny vzende gedl ascendet abies Kladr. Isa. 55, 13, Pernšt. tamt. Postavím na púšti gedl abietem Kladr. Isa. 41, 19, Pernšt. tamt. — yedl Reg. I, 1215; gyedl abies Vít. 95a, Rozk. 1105, Nom. 65a; gedl abies Prešp. 588, BohFl. 231, Vocab. 175a, RVodň. 46c, Diefb.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jedl (jednoslab.), -i, jedla, -y, jedle, -ě f. jedle
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.