|
|
|
ješče adv. 1. ještě, (a) dále, také; vyjadřuje připojení stejnorodého údaje 2. opět, znovu; vyjadřuje opakování téhož děje 3. ještě, navíc; se záporem ani; vyjadřuje připojení nestejnorodého údaje (tj. určeného podle jiného kritéria) 4. ještě, (ještě) stále, (ještě) pořád; vyjadřuje připojení zatím nevyužité možnosti 5. ještě, přece jen; vyjadřuje obsahu předchozí věty protichůdný, zdánlivě nemožný děj 6. ještě, dokonce, se záporem ani; vyjadřuje připojení údaje vnímaného jako krajní případ děje 7. se záporem ještě, ani; vyjadřuje omezené uskutečnění děje 8. ještě; (o ději probíhajícím současně) stále, pořád, posud, se záporem dosud ne, do té(to) doby ne; (o ději probíhajícím navzdory očekávané změně) zatím; (o ději zaměřeném do budoucnosti) také, i (nadále); vyjadřuje trvání děje 9. ještě, již; vyjadřuje neobvykle časný začátek děje 10. s časovým údajem ještě, právě; vyjadřuje okamžité uskutečnění děje 11. ještě; vyjadřuje krajní možný okamžik pro uskutečnění žádoucího děje 12. zvl. s komparativem n. výrazem míry ještě; po záporu alespoň; vyjadřuje větší míru n. (po záporu) menší míru děje Vlivem mylné motivace dolož. též zř. podoba ježšče (sr. ArchČ 14, 49 /1449/). – Zř. v podobě se záporkou neješče (sr. neještě i nyniejšieho času přišli ste ku pokoji BiblBosk Dt 12,9 neque enim) – jindy přepisováno odděleně jako ne ješče.– Podobu ješči (JeronM 30a) považujeme za písařskou chybu stejně jako užití ve funci partik. dotvrzovací ‚ovšem („ovšem“ II/3)‘ (patrně m. jistě) za lat. profecto (L 11,20). – V. též M. Komárek, K sémantické a syntaktické charakteristice slov ještě, již (už), Studie ze slovanské jazykovědy 1958, 147–152 Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024). 
ješče, adv., ještě, ještě nyní, dosud, noch; stsl. ješte, pol. jeszcze atd., z j-eske, srov. ř. ἔστε, lat. usque Zub. v KZ. 1889. — Ta dva prorádcě… radiesta sě nejednako, nevědúce geſchze, kako bylo jima svého krále jieti AlxBM. 1, 4. Tehdyže král z Macedonie geſcze tak, nessada s koně, vzmluvi AlxŠ. 2, 13. I řku geſſchze…, že pohanská všě (moc) zmiše AlxH. 12, 29. Ten šturm stá geſſchze viece, nežli pilná dva měsiecě t. 8, 29. Jinošě, rytierstvo mladé, jimiž geſtye mladost vl(a)de AlxV. 346. ieschzes mi sě viece měte, ž’ neviziu… LMar. 28. geſcze vám povědě… Hrad. 11b. Geſſṫe proši tebe… OtcB. 53a. — Živ bude geſcze až do koncě et vivet adhuc usque ad finem ŽKlem.48, 10; geſcze pokrm jich bieše v ústech adhuc t. 77, 30. — Neb tak sě i geſſchze stává, že čest nravy proměňává AlxH. 6, 27. Jakž sě snad hi geſſchze děje PilB. 20. Tu jest i geſſtie ŠtítBud. 11; neb ť sě i geſſtie tiem nestydím t. 169. — Dokovadž geſſcz utiekáše BiblD. 1. Par. 12, 1, m. ješče. — geſce Túl. 92b, ieſchze ApŠ. 134, geſchze Jid. 16, yeſcze Pass. 344, geſcze t. 278; geſcze adhuc ŽWittb. 36, 10, geſſcze ŽPod. 48, 10. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
ješče adv. ještě, ještě teď; dosud Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
ješče adv. = ještě; — a ješče = a to ještě; — ješče tolik = ještě jednou tolik Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|