|
|
|
jalový adj. 1. (o ženě, lůně ap.) v čem (plodu) jalový, neplodný, (o zemi, roku ap.) neúrodný, (o stromu, rostlině) planý, (o surovině) neposkytující (původní) užitek 2. jalový, zbytečný, neužitečný, marný 3. (o činnosti) jalový, planý, nenesoucí užitek n. výsledek 4. (o řeči ap.) jalový, planý, prázdný, bezobsažný, nemající hlubší smysl 5. (o pokrmu) nemastný, nemaštěný; nevydatný; postní 6. zř. (o dni) postní 7. ot čeho postrádající něco, „prázdný“ něčeho 8. mléčie jalové mlíčí, pampeliška Dolož. též jako vl. jm. osobní a pomístní Jalový. Sr. planý, prázdný Autor: Michal Hořejší, Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 13. 6. 2025). 
jalový, adj., neplodný, neužitečný, někdy také nemastný, postní; unfruchtbar, gelt, unnütz, ungeschmalzen; stsl. jalovъ sterilis. — yalowy sterilis Anon. 6b, RVodň. ad 71a; yalowa, bezdětkyně, neplodná sterilis MamA. 34b. Jenž bydliti kazuje yalouemu sterilem ŽGloss. 112, 9. Nebude ť u tebe yalowo všelikého plodu sterilis utriusque sexus Mus. Deut. 7, 14. Doňadž yalowa neurodila sterilis ŽWittb. Ann. 5, ŽGloss. tamt. (Žena) byla ialowa od synuov Rkp. XV stol. (ve Zpr. Král. č. spol. nauk 3. dub. 1882). Panna jest ialowa, bez plodu LékA. 150b. Jedna byla plodná, druhá byla dlúho yalowa HusŠal. 6a. Proč sú nynie kněží yalowij, nepřivodíce užitkuov skrze slovo boží ChelčPost. 11b. Duše yalowa, ješto v nie s zvukem pomíjí slovo boží t. 79a. Pole, které jí (t. vodou mrtvého moře) zmočeno bude, inhed bude ialowo Mand. 36b. Země yalowa jest sterilis Mill. 30b. yalowe dřěvo Kruml. 91b; yalowym květem sterili flore HymnA. 114b, HymnB. 68a. Chudoba yalowy hrách vaří Vít. 45a. Selka má z toho… veselé, že ť její muž jedl ialowe zelé; že nemohl jeho… požiti, musel je vínem smočiti OpMus. 199b. Steriles feriae yalowe dni t. neužitečné HymnA. 43b, HymnB. 33a; w yalowa léta sterilitatis tempore Mill. 70a; ialowé panovánie (panování na statku pustém, nevýnosném) VšehK. 223b. Tvá svatá myšlenie… viece jsú užitečnější, než tvoji… pateři dluzi ialowi OpMus. 130b. Jalowa byla mše sama z sebe, musil ji papež omastiti mnohými odpustky ChelčPař. 153b; (ďábel) usiluje proti člověku, kteréhož nalezne, an se postí od žádostí tohoto světa a svého těla a má mnoho suchých dní a yalowych pátkuov t. 76b. — Ale to ť pilné, když by kto kvetl takovým květem, aby nekvetl na yalowo ŠtítMus. 80b, kvísti na jalovo. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jalový adj. jalový, neplodný, neúrodný; nemastný, postní: chudoba jalový hrách vaří; marný, bezvýsledný: ale toť pilné, když by kto kvetl takovým květem, aby nekvetl na jalovo Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jalový adj. = neúrodný, neplodný; marný; — postní, hubený Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|