|
|
|
jězditi, jěždžu/jěžďu, jězdí ipf. k jěti 1. kde, kudy ap. na čem (koni ap.) ap. jezdit, pohybovat se jízdmo uvnitř nějakého prostoru/území, zvl. pravidelně n. opakovaně jězditi po někom expr. obtěžovat někoho malichernými požadavky, sekýrovat, vozit se po někom 2. kam, k komu jezdit, zajíždět, dojíždět; na co (událost), na co ap. vyjíždět, vyrážet; na koho pořádat tažení, vojensky napadat 3. po čem (vícerém n. rozlehlém) jezdit po něčem, objíždět něco, opakovaně n. pravidelně na čas přijíždět někam; též fig. 4. kudy ap. jezdit někudy, projíždět něco; přěs co (most) přejíždět (přes) něco polem jězditi ap. válčit, účastnit se válečných tažení 5. oč, o koho (sporného) k čemu (soudu) podnikat kroky kvůli něčemu n. někomu, být účasten vyjednávání o něco n. někoho, zvl. přijíždět osobně někam; jur. obracet se osobně na soud ap. Někdy nabývá pf. významu (až jest po druhé jezdil do Hradiště, aby se optal p. Havla NaučBrn 44) – K 5: Význam se vyvinul z pův. konkrétního spojení k právóm, k súdu jězditi (sr. Půh 6, 342 /1493/) – sr. pracovati 7. Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025). 
jězditi, -žžu, -žďu, -zdíš, impftiv. (durat., pak také iterat. k slov. jěti), jeti, jezditi, fahren; z jiezda, stsl. jazditi vehi. — giezdye po městu slyšal sem ženu plačiúce, ApD. b (durat., nikoli iterat.). (Holomek) je všady doma, kdež giezdy Rožmb. 51 (též). Sta sě to časa jednoho, když gezdy v lese mnoho…, přiboda sě s cěsty u púšči pod krásný buk v jednu húšti, vzvrha na suk uzdu s koně poče spáti dřěvu sě kloně AlxV. 728 (též). (Dva poslové) jezdili sú do Benátek a kaupili tam velmi silného jedu Let. 588 (též). Kto mají k králi gezditi v poselství Pr. pr. 245 (též). Jižto giezdyechu venientes Ol. 1. Reg. 13, 15. — Dvorno jim (mužům) to bieše viděti i jěchu sě tomu smieti, že dievka okročmo na koni gyezdieſſe, druhá po niej krásný kuoň vodieše DalC. 8. Ota (ciesař) dcerku krásnú velmi mějieše, téj krásě divit sě k dvoru kniežata gezdyechu t. 42, giezdhiechu DalH. tamt. Negezd daleko NRada 1204. Darius… gezdijſſe po horách Alxp. 54. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|