jěhnicě, -ě f.
k jěhně
1. chovná ovce (tj. březí n. mající jehňata), bahnice, jehnice
2. jehně, mládě ovce (?)
Dolož. též jako vl. jm. osobní (m.) Jěhnicě. Sr. jěhně, bahnicě
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
jěhnicě, -ě, fem., jehnice, Mutterschaf; fem. k jěhnec, stsl. (j)agnica agna. — Offěruj gyehnyczy agnam Mus. Lev. 5, 6, gehnyczy Ol. tamt.; gehniczy letošní ovem anniculam Ol. Lev. 14, 10, gehnicy roční Kladr. tamt.; obětovati bude gyehnyczy roční Mus. Num. 6, 14, gehniczy Ol. tamt.; sedm gehnycz septem agnas Lit. Gen. 21, 28, gehnic Kladr. tamt.; za sto gehnycz centum novellis ovibus Ol. Jos. 24, 32. — gehnicy agnam MamV.; gehniczi capram MamB. 33b. — Příjm.: Venceslaus Giehniczie sartor Lún. ks. 1405.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².