hynšt, -a/-u m.
k střhn. hengest, hengst
1. kůň, zvl. kleštěný, valach
2. bibl. kleštěnec, kastrát, vykleštěný muž
Dolož. též jako vl. jm. osobní. Sr. eunuch, kleščenec, řězanec
Autor: Irena Fuková, Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 4. 2025).
hynšt, -a, masc., kůň; ze stněm. hengest, hengst = Wallach, Pferd. — Tázati kněz mnicha (Oldřich Prokopa) počě a ſ hynſta sě dolóv bočě Hrad. 6a; některému rytieři dáti hynſſt Štít. uč. 141a; hynſtow obročních HusPost. 61b; oř neb hynšt HusE. 1, 83; na hynště velikém t. 1, 175; skočiv na hynſſt BřezSnář. 64; hynſt spado Vít. 94b, Prešp. 483, Boh. min. 22a; hynſſt spado BohFl. 173, Lact. 289d; hinſſt spado MamD. 308b. — Příjm.: Jacobus Hynsst TomZ. 1435 n 196.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hynšt m. hřebec, kůň
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hynst, hynšt m. (z něm.) = kůň
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.