hvězda | ESSČ | GbSlov | MSS |

hvězda, -y f.

1. hvězda, nebeské těleso, které svítí, pohybuje se na obloze a ovlivňuje pozemské dění; dolož. též fig.

hvězda s ocasem kometa, vlasatice

bibl. světelný úkaz na nebi oznamující příchod Mesiáše

nebeské hvězdy bibl. (starozák.) nebeská tělesa, uctívaná Egypťany a Kananejci jako božstvo (sr. StčS s.v „nebeský“ I/4)

2. bludná hvězda astr. planeta, jedno ze sedmi nebeských těles ovlivňující pozemské dění svým zdánlivě nepravidelným pohybem kolem Země ve své nebeské vrstvě (sr. StčS s. v. „nebe“ II/1)

zornie hvězda, jutrnie hvězda jitřenka

3. astr. hvězda, nebeské těleso nacházející se v osmé nebeské sféře pohybující se kolem země zdánlivě pravidelným pohybem, stálice (sr. StčS s. v. „nebe“ II/1)

záhornie hvězda severka, polárka, hvězda na severní straně (z pohledu Římanů za pohořím Alp)

morská hvězda, hvězda mořě relig. Panna Maria, která ukazuje křesťanům cestu k Bohu stejně, jako severka ukazuje námořníkům směr na sever

4. v pl. souhvězdí

5. astr. postavení nebeských těles v určitý okamžik

6. v pl. nebe, obloha

7. pěti- n. šesticípý geometrický útvar zobrazující hvězdu

křížovník s hvězdou eccl. příslušník církevního rytířského řádu majícího ve znaku červený kříž s hvězdou

8. gram. grafická značka v textu ve tvaru hvězdičky (sr. ESSČ s. v. „asteriskus“ a StčS s. v. „obelus“)

9. vynikající, významná osoba

bibl. Vykupitel, Mesiáš

Dolož. též jako mužské vl. jm. osob. Hvězda, vl. jm. míst. a pomíst. Hvězda, Hvězdy a domovní znamení Črná hvězda, Střiebrná hvězda, Zlatá hvězda ap. Sr. běhohvězda, bludna

Autor: Kateřina Voleková

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.10, citován stav ze dne 18. 10. 2019).

 


hvězda, -y, fem., Stern; stsl. zvêzda Stella. — Mesiec a hwiezdy Stellas ŽWittb. 135, 9; množstvie hwiezd stellarum ŽKlem. 146, 4. Král jěda vezřě na hwiezdy̆ PilC. 2. (Šalomounovi) bylo všecko známo v zemi, v moři, w hwyezdach tamo AlxV. 14. hviezda stella Prešp. 8, hwyezda též Boh. min. 21b; hwiſſda též Nom. 62b. — hwyezdam sě klanějí militiam coeli adorant MamA. 29b, proklel si hwyezdy maledixisti sceptris militiae coeli tamt. — Ráno uzřěv zorniú huiezdu AlxBM. 1, 29, zornie hvězda, jitřenka.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


hvězda f. hvězda; zornie hvězda jitřenka
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2019, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2019, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2019, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 12 lety, 11 měsíci a 3 dny; verze dat: 1.1.10
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web je podpořen projektem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. LM2015081
„Výzkumná infrastruktura pro diachronní bohemistiku“ (akronym RIDICS) v rámci Projektu velkých infrastruktur pro VaVaI.