hut, -i f.
sr. střhn. hutte
1. jaká (masná) stánek, krámek, bouda určená k prodeji zboží
2. dílna, místnost n. budova určená pro řemeslnickou práci, v níž je ke zpracování materiálu zprav. užíváno ohně
fabr. jaká (sklenná) sklárna, sklářská huť
fabr. jaká (železná) huť, dílna, v níž se zpracovávají rudy na kovy, hamr (arch.)
3. jaká (solná ap.) skladiště, sklad, zásobárna něčeho
4. fabr. huť, tavicí pec, „dymadlo“ 2, „sdymadlo“
5. fabr. jaká („alúnová“ ap.) lom na rudu, kamenolom
Dolož. též jako mužské vl. jm. osobní Hut, Hutě
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 9. 5. 2024).
hut, -i, fem., Hütte, Werkstatt; z němč.: stněm. hutta, hutte, hütte = Hütte, Zelt. — Cum laterario dicto huth seu stodola Sedl., st. knihy Lounské 1390, 11 mart. Olejna…, *arda neboli *arida hut Prešp. 2446 v kap. de artificibus, hut *arda MamA. 14a, hwth též Vocab. 175b (arda, arida trvám za aridarium; místo, kde se suší); k hutem HořovB. 27a, po hutech HořovC. 57 (1666). — V dokladech: domus vulgariter hutta Reg. II, 1253 a molendina vulgo hutte t. 1269 jsou výrazy německé.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hut f. = huť; — dílna, prodejní bouda
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.