hrozba, -y f.
k hroziti
1. jur. hrozba, vyhrožování, výhrůžka
2. potupa, pohanění
K 2: jen u Klareta za lat. satira. Sr. hróza, hroźenie
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 4. 2024).
hrozba, -y, fem.: elegia milena …, hrozba satira Prešp. 1536 v kap. de arte (satira = strafred, scheltgedicht Diefb. Gloss.), Rozk. 2260; přeložení volné.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².