hronutie, -ie n.
hrochnutie, -ie n.
k hronúti
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 13. 2. 2025).

hronutie, -ie, neutr., pád, Fall, Sturz. — Neraduj sě hronuty ani sě vesel srdce tvé tomu ne gaudeas in ruina Ol. Prov. 24, 17, t. j. hronutí, sing. dat. neraduj sě hronuty Lit. tamt.; když letí tvój nepřietel, neraduj se v jeho hronuti Hlah. tamt. hronutie ruina MamV. Srov. hrochnutie.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

hronutie, -ie n. pád, zřícení
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
