hronúti, -nu, -ne pf.
chronúti, -nu, -ne pf.
hrochnúti, -nu, -ne pf.
pozd. dolož. též ronúti, -nu, -ne pf.
1. kam (do pekla) hlučně (do)padnout, zřítit se, žuchnout (hovor.)
2. čím (duchem) klesnout, sklesnout na duchu
3. čím (hněvem) propadnout něčemu, nechat se něčím ovládnout
Sr. Machek, Etym. slov.² s. v. hrochati
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 4. 7. 2025).
hronúti, ronúti, -nu, -neš, pftiv., padnouti, stürzen; — hronul jest irruit Veleš.; ronete do horaucího pekla RokycKl. 425b; tak budau trvati, až ronau na věčné zatracení Rokyc. Jg.; upadl jsem do hrozné šachty, po hlavě se hronul do bláta Ottersd. Jg. Srov. hrochnúti.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hrochnúti, hronúti, ronúti, -nu, -neš dok. bouchnout, padnout, zřítit se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
(h)ronúti, ronúti, hronúti dok. = padnouti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.