hrnek, -nka/-nku m.
1. malý „hrnec“ 1, menší hliněná nádoba, hrnek
2. malý „hrnec“ 2, menší nádoba užívaná k vaření
Sr. hrnček, hrnčík
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 22. 5. 2024).
hrnek, -nka, -nku, masc., Topf; demin. z *grn, stsl. grъnъ lebes, pův. gъrnъ, srov. hrnec. — Židovčata lepiechu hrnky ML. 50b; jeden hrnek malý masa vařiti ollam Mill. 44a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².