hradský² adj.
dolož. též hrazský adj.
k Hrad
1. (o osobě) jsoucí ve službě nebo v úřadě na Pražském hradě
2. (o „popravě“) spadající pod pravomoc soudu Pražského hradu
3. (o zábraně) vytvořený přívrženci vojenského uskupení s centrem na Pražském hradě
4. „hradščí“ pl. m. přívrženci vojenského uskupení s centrem na Pražském hradě
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
hrazský v. hradský²
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
hrazský, adj., z hradu (pražského), (Prager) Burg-; utvořeno z hrazěnín = obyvatel hradu, srov. vyšehrazský a poděbrazský, pak měščka z měščěnín. — hrazſky komorník Rožmb. 18, t. 190 a j.; hrazſky komorník… pojme komorníka od toho úřadu, k ňemuž popravú sbožie slušie t. 29; w hrazſke popravě t. 2, v okresu, patřícím ku popravě hradu (pražského). V rkpích pozdějších místo hrazský bývá tu pražský, Palacký v ArchČ. 1, 451.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hrazský adj. hradní, hradský
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hrazský adj. = hradní
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.