|
|
|
hrabie, -ie m. pozd. též hrabě, -ěte m. pozd. též hrabě, -ěte n. sr. střhn. grāve hrabě, příslušník vyšší šlechty (původně nedomácího původu) Dolož. též vl. jm. osobní a místní Hrabie a adj. poses. hrabin, hrabóv. K významu sr. Buben, Encyklopedie heraldiky, s. 158–161 Autor: Hana Kreisingerová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 1. 2025). 
hrabie, -ie, masc., hrabě, Graf. Svým tvarem podobá se k fem., a podle toho bývá i bráno za fem. Časem vzniká tvar hrabě, -ěte, masc., později také neutr.; rozdíl u významu není — hrabie comes Prešp. 895, RVodň. 56c, Diefb.; hrabye též Rozk. 1617, BohFl. 354, Nom. 66b; hrabije Lact. Jg.; hrabie Davidóv comes Ol. 2. Reg. 20, 14. Mezi hraby a panstvím Benátským Lobk. 4a. Gwidowi hrabi HilarRožmb. 42b. Pusť mě před hrabij…, pójdu k tomu hrabij OpMus. 34a. Mládenec stáše, svému hrabi slúžě Gesta Bř. 44b. Tu jsú byli hrabie Tkadl. 37a. Jednomu z hrabi svých ex. comitibus suis Kladr. 2. Mach. 4, 31. — Od pana hrabye Půh. 2, 251, t. 252, se panem hraby t. 2, 252. Ten pojě ženu z Stodor, dceř hrabyete českého DalC. 25. Stanimír… na Prazě hrabyu německého posadi DalC. 72. Hrabie bavorský Háj. 112a; hrabie tyrolské VelKal. 265. Elifar…, jenž byl ot Egypta hrabie AlxB. 3, 33. Ottu, hraby z Řězna Pulk. 111b. Jsem ť Michal, anjelský hrabye! Kat. v. 1607. — Jeden hrabě VelKal. 66; jednoho hraby diábel posede Pass. 396; jednomu hraby Pulk. 52a, k jednomu hrabi Tkadl. 27b; s jedniem hrabiu AlxB. 1, 26. Bylo hrabi několik Mart. 55b. Ten hrabie, mluviv s králem, v službu sě přikáza jemu AlxB. 1, 37. Patron, ten slovutný hrabie t. 1, 40. Učiním z tebe hraby bohaté Trist. 26. — Všecky hrabye a zemany Pulk. 80a; hrabie i všichni zemané JiřKap. 1; byli hrabie někteří a páni Lobk. 151a; s přěvelikú sbrojú… svobodných pánóv i hraby AlxH. 5, 22; hraby a pánóv Pulk. 72a; mezi pány a hrabyemy Pulk. 31a. Zlá kniežata i zlé hrabie…, všichni cuzé otjímají Hrad. 106a; jakž hrabyem, kniežatóm slušie AlxV. 1238; kniežat a hraby německých mnoho snide DalC. 44; kniežatóm a hrabyem Pulk. 74b. O vývodách a hrabijch Horek. 64a. — Z Aldemburka hrabye mladý bieše DalC. 39; když sě hrabi brániti bieše, čím by sě bránil, nejmieše DalH. 39, když sě hraby brániti bieše DalC. tamt.; hrabie s ciesařovú přěd ciesařě jide DalHtamt., hrabye s ciesařovú před ciesař jide DalC. tamt. — Příjm.: Hrabě Jan PoprP. 6. — Adj. possess. -in hrabin: Kojatu, syna hrabyna Pulk. 55b. Z toho jest i hrabina a hrabiná, v. t. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hrabie, -ie m. hrabě Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hrabie, hrabí m. = hrabě Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|