hovado¹, -a n.
1. zvíře, živočich, zvl. čtyřnohý savec; v protikladu ke člověku zvíře, nemyslící tvor
2. divoké zvíře, šelma; teol. apokalyptická šelma
3. hospodářské zvíře, dobytče
4. skot, zvl. kráva
5. pejor. (o člověku) tupec, omezenec
Dolož. též jako mužské vl. jm. osobní Hovado
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
hovado² v. ovád
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
hovado, -a, neutr., Vieh, Thier; stsl. govędo bos, vitulus. Zvratnou analogií také ovado. — howado armentum ŽGloss. Hab. 17, ŽWittb. tamt.; ot howada de armento ŽGloss. Deut. 14, ŽWittb. tamt.; hovado bestia Prešp. 416; howado též BohF. 146, Vocab. 175b, Nom. 69b, Diefb., Veleš. Dvě howiedie JiřBrn. 174 (rým: povědě). howada i bravové Hod. 7a; lidé a owada homines et iumenta EvOl. 127a (Jon. 3, 7), owada tamt. (Jon. 3, 8); owada země bestias terrae t. 134a (Gen. 1, 24). howada líží jej (člověka) Zrc. 8a; člověk od howaduow pekelných lízán bude tamt. Milost božie howaduow přirození naklonila EvOl. 57a. Howadóm přirozenie oznamuje VšehJir. 152. Chce-li (kdo) za člověka a ne za hovado zuostati t. 312, člověk a hovado, bytost rozumná a nerozumná. Volení boží žádali okušenie…, ale howada tomu nerozumějí ani žádati umějí RokycEvJan. 590a, hovada, lidé duchem nízcí. — Příjm.: Mixonis Houado TomZ. 1388 n 125.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hovado n. = dobytče, zvíře
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.