|
|
|
hověti, -ěju, -ie ipf. 1. jak dlouho dlít někde, setrvávat někde 2. komu čím posluhovat někomu, starat se o něčí pohodlí 3. komu, čemu, v čem přát někomu n. něčemu, být nakloněný někomu n. něčemu, oblibovat si někoho n. něco; koho čím, co podporovat 4. komu, čemu, na čem promíjet něco, přecházet něco, být shovívavý vůči někomu n. něčemu 5. komu být po vůli někomu, poslouchat někoho, poddat se někomu 6. připouštět něco, snášet něco 7. ojed. komu vyhovovat Sr. pohověti Autor: Hana Kreisingerová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025). 
hověti, -ěju, -ieš, impftiv., Nachsicht haben, gewähren, schonen, dulden, folgen; stsl. govêti venerari, ze sthněm. gawîhjan Mikl. Etym. Wtb. a Uhlenb. — Trpělivě howiegie patienter ferens Koř. Jak. 5, 7. Slituji sě nad lidmi, že již třmi dny howie ani má co jiesti (ve větě vedlejší sing.: hovie, má) misereor super turbam quia iam triduo sustinent me nec habent, quod manducent EvSeitst. Mark. 8, 2. Pepercit nobis otpustil nám neb howiel HymnA. 29b, otpustil jest nebo howiel HymnB. 24b (místa stejná). (Bůh) houieſſe lidu quod parceret Ol. 2. Par. 36, 15. Ale howie pán buoh a očekává KázLeg. 118b. Páni… chudině zle howiegy Hrad. 109a. Člověku pomsta božie howie a slituje sě nad ním Kruml. 197a, pomsta howye a slituje sě atd. Alb. 71a (místa stejná). howiey lépe tomu pánu Mast. 105. howiey pilně hosti tomu NRada 1897. Najmenšiemu buď howiege, aniž komu žalosti děje Baw. 56; mdlejšiemu buď vždy howiege t. 49. I zvieřata jemu houiegi obtemperant Ol. Jud. 11, 5. Když biskup Jaromír nerodi bratru hověti, proto král poče jemu u biskupství překážeti DalJ. 51 z J2. My hřiešni, a ty s’ nám howyel Modl. 30b. Lenost howie sobě ŠtítPař. 98b. Již ť sem dosti howiela tobě Hrad. 130b. Budem-li v tom howyety tobě, učinímy škodu sobě DalC. 18. Juž ti nechcem howiety DalHr. 3; juž ť nechci howyety JiřBrn. 610. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hověti, -ěju, -ieš ned. (komu) povolovat, trpět, připouštět, nechávat; dělat pohodlí, šetřit, dbát Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hověti nedok. (komu) = pohodlí dělati, pečlivě chovati (koho), býti přízniv; — shovívati, povolovati, šetřiti (koho) Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|