hotovec, -vcě m.
k hotový
1. kdo je vždy připravený pomoci (?)
2. brukvovitá rostlina, zelí ap. (sr. ESSČ s. v. „hotovka“, „broskev“)
Dolož. též jako vl. jm. osobní Hotovec. K 1: ojed. slovníkový doklad za lat. promptus
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 22. 1. 2025).
Hotovec, -vcě, masc., z adj. hotový, v. t. — Příjm.: Petra Hotovce Běl. 1466; Hotowczonis TomZ. 1392 h 141.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².