horšiti, -šu, -ší ipf.
k pohoršiti
1. koho, co (hmotného) poškozovat, činit horším působením hmotné újmy
2. koho, meton. co (církev) čím kazit, činit mravně horším, zvl. špatným příkladem, relig. svádět ke hříchu
3. koho čím pohoršovat, popuzovat, hněvat
4. nad kým horšit se, zlobit se na někoho
V SlovKlem též za lat. depravare
Sr. horšiti sě, rozpačěvati sě
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
horšiti, -šu, -šíš, impftiv., horším činiti, pohoršení dávati, Ärgernis geben. — Ač oko tvé horſſi tě si scandalizat Koř. Mat. 5, 29. Tací učení, jenž jsúce zle živi jiné horſſie HusPost. 7b. — A tak obecně na Kristovi ſie horẛí…, ktož jemu nevěří t. 10b, h. sě na kom; horšíš sě nade mnú HusE. 1, 124, h. sě nad kým; (lidé) rozličně sě horšie nad Kristem t. 2, 17; horšili se z vašeho poselstvie ArchČ. VIII, 346, h. sě z čeho.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
horšiti, -šu -šíš ned. (koho) činit horším; pohoršovat, působit pohoršení; — horšiti sě (na kom, nad kým, z čeho) pohoršovat se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
horšiti nedok. (koho) = činiti horším, pohoršovati, pohoršení dávati; — horšiti sě (na kom) = pohoršovati se (nad kým)
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.