holen, -i f.
pozd. též holeň, -ě f.
1. holeň, přední část nohy od kolene ke kotníku
2. noha, část nohy od kolena k nártu
3. vysoká bota zakrývající holeň
Dolož. též jako mužské vl. jm. osobní Holen. Sr. holeno
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 4. 2024).
holen, -i, fem.,
holeň, Schienbein, Unterschenkel; stsl. golênь crus. —
holen tibia
Prešp. 1208, Rozk. 1976, BohFl. 432, Vít. 92a; tibia lajtka,
holen Lact. 26b;
holen crus
Diefb. — Velmi nerovné
holeny (
du.) KlemK. 85. Druhdy přiházie se otok na
holeni
Rhas. 186, zlomenie
holenie
Sal. 675; na
holeni
t. 678. Srov. holeno.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².