hněvota, -y f.
k hněv
Jen u Klareta v kap. De moribus za lat. iracundia. Dolož. též jako vl. jm. osob. Hněvota. Sr. hněv, hněvivost, hněvnost
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 11. 6. 2024).
hněvota, -y, fem.: hnyevota iracundia Prešp. 1323. — Bylo také příjm. mužsk., odtud Hněvotín, v. t.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².