hloh, -a/-u m.
dolož též loh², -a/-u m.
trnitá rostlina n. keř, hloh, bodlák
Dolož. též jako vl. jm. osobní a pomístní Hloh
Autor: Barbora Hanzová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
hloh, -a, -u, masc., rostlina trnovitá, bodlivá, Hagedorn; stsl. glogъ crataegus. — Dřéve než rozuměly trnie vaše hloha priusquam intelligerent spinnae vestrae rhamnum ŽPod. 57, 10, než zrozomělo trnie vaše hloha ŽGlossKlem. tamt.; než zrozomělo trnie naše (sic) hloha ŽWittb. tamt. Kto mě učiní trnem a hlohem spinam et veprem Pror. Isa. 27, 4. (Hlavu mú) hlohem bodlivým sú probodli Kruml. 364a. — hloh rubus, arbuscula ferens rubicunda poma MVerb. — hloh cornus Prešp. 584, Rozk. 1093, Nom. 65b, RVodň. 46c. — hloh tribulus BohFl. 224, Vít. 95a, RostlD. 87b, t. 92a. — hloh carduus Ol. 2. Par. 25, 18, bodlák Br. tamt.; hloh též MamA. 19a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².